NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ďalší z tohtoročnej rady hviezdnych projektov uzrel svetlo sveta za výrazne menších očakávaní, než tomu bolo v prípade dlho avizovaného debutu superskupiny SHRINEBUILDER. Pod taktovkou dominujúceho kriklúňa a majstra jednoduchých devastačných riffov z hibernujúcich UNSANE (kolujú chýry o tom, že niekdajší bubeník na staré kolená prepadol čaru salsy a odsťahoval sa do Mexika) priložili ruku k dielu aj Niko Werner z bizarných OXBOW a kompletná rytmická sekcia z FLU.ID. Nebyť účasti Ari Benjamina Meyersa, dopĺňajúceho masu pomaly sa valiacich riffov a Spencerovho vrieskania o zaujímavé podmazy a klávesové plochy alebo občasné klavírne zjemnenia, mohol „Halo“ vyjsť aj pod hlavičkou UNSANE. Základná kostra jednotlivých skladieb azda totiž až príliš okato pripomína ich overené postupy. Tu a tam dostane priestor netradičná hra a technika Nika Wernera, typická pre spriaznených a ťažko stráviteľných zurvalcov OXBOW. V porovnaní s tvorbou UNSANE je zase jasne badateľný výrazný príklon a dôraz na melódie. Avšak kým UNSANE sú predovšetkým o výbuchoch hnevu a priamočiarej agresivite, CELAN pôsobí viac znepokojivo a deprimujúco. Napriek istej podobnosti s už spomínanými však CELAN majú navyše práve tento atmosférický rozmer, vďaka ktorému disponujú výrazným potenciálom osloviť širšiu skupinu poslucháčov, nielen priaznivcov Spencerovej legendárnej kapely.
7 / 10
Vydáno: 2009
Vydavatel: Exile On Mainstream Records
Stopáž: 50:16
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.